Na čem všem závisí účast dopělých občanů České republiky vyplnit volební lístky a dojít do volební místnosti, nechat se zaregistrovat, za plentou kandidátku vložit do úředně označené obálky a tu pak vhodit do volební urny?

Inu na dvou faktorech, říká šéf agentury STEM Jan Hartl: Buď na emocích, anebo na bojovném ústředním tématu voleb. Jako vedlejší třetí motivaci dodává popřípadnou napínavost předvolební kampaně až do poslední chvíle. K urnám může přijít méně voličů, varuje Hartl.

Je skutečností, že v době zvýšených emocí a šílené kakofonie, kdy se politické strany přestaly hravě kočkovat, nýbrž si jdou po krku téměř u jakéhokoliv tématu, osobně se napadají, přičemž – jak jinak – vyhřezávají v době volební kampaně skandály či pseudoskandály téměř na všechny relevatní politické strany a jejich reprezentanty, v níž zanikají jejich programy.  Lídří stran pak vypadají spíše jako prolhaní egomaniaci, což je dost odpudivé. To bezesporu nezvyšuje náladu jít a volit.

Žel snaha podpořit volební účast předložením výrazného tématu, které se stane ústředním sporem kandidujících subjektů, je zatím opravdu zatím těžko rozeznatelná. Strany se vyčerpávají vzájemnými souboji, znevažujícími billboardy, sžíravou ironií a i každý programový návrh je doporovázet útokem na svého soupeře.

Předloni se například podařilo sociálním demokratům drtivě převálcovat občanské demokraty v krajských volbách nastolením otázky placení zdravotnických poplatků. Takové „téma“ ale může mít i podobu jinou. To když někdejší šéf lidovců Josef Lux po prvním kole premiérových senátních voleb roce 1996 dramaticky fixem na tabuli škrtal totální převahu kandidátů ODS s tím, že nelze zvolit jednobarevný Senát. Že jde o obranu pluralitní demokracie. A zapůsobil.

Zatím se zdálo, že letošním tématem budou dluhy státu a jejich řešení. Nicméně se i toto se poněkud rozplizlo v řadě navrhovaných opatření, která si volič není s to zapamatovat a celkově mu jen zanechává nepříjemný pocit, za nějž ostatně sám nemůže. Zvolit si opravdu ty, kteří méně zadlužují, je v souboji největších stran ODS a ČSSD opravdu velmi obtížné.

Zvláštní je také matematika napínavosti voleb do poslední chvíle. Zatím prognózy naznačují poměrně přesvědčivé vítězství ČSSD a prohru ODS. Ale protože se na scéně objevily její více či méně radikální odnože (u TOP 09 nejde jen o odpadlé lidovce, nýbrž značná část jejich aktivistů se rekrutuje z bývalých členů ODS či jejich letitých sympatizantů, včetně podnikatelů jako u Věcí veřejných), půjde spíše o „vyrovnávající“ boj  mezi pravicí a levicí. Pravici se ale nedaří vytvořit  ono "děsivé" jednotné uskupení ČSSD a KSČM. Naopak socialistům se daří tento svazek silně relativizovat.

Další silné téma tak padá.

Nicméně se domnívám, že jedno z témat se letos do voleb přece jenom prolíná silněji, než jiné. Tím jsou totiž relativně nové a staronové tváře kandidující na špičku české politiky. Ať už je to Radek John,  Karel Schwarzenberg (mj. bych chtěl opravdu vědět, jak by si TOP 09 vedla bez pana senátora), comeback Miloše Zemana, a možná tandem, poněkud genderový a tím paradoxně se oslabující, Jany Bobošíkové a Jany Volfové.

Jako obtížný faktor pro jednání voličů, lze uvést finanční situaci politických stran. Většina obyvatel má ostré výhrady k finančním nadstandardům podmínek poslanců, a navíc oprávněně. Přesto se od voleb odráží i finanční situace stran, které podle hlasů a získaných mandátů získají příslušný obolus ze státní kasy. Loni tyto partaje tratily na neuskutečnělých volbách na podzim loni, musely zastavit své majetky (ČSSD a KDU-ČSL), a také si vzít doplňující úvěry. Tento fakt – finanční tíseň - však voliče také neovlivní.

Nové drama je na obzoru

Jestli k tématu voleb přispěje rezignace šéfa sněmovny Miloslava Vlčka, což dává levici značnou dávku argumentační síly na znevěrohodnění dalších lídrů konkurence  - od ODS, TOP 09 až po Věci veřejné – to opravdu nevím. Zatím to dává do rukou ČSSD velmi silnou zbraň.

Přesto nakonec patrně budou rozhodovat témata nejsilnější a na to sázím, když si tipuji, že účast ve volbách by mohla překonat ty z roku 2006. V době hospodářské krize tedy motivy, které jsou občanům blízké, protože obavy z budoucnosti a probíhající skutečnosti celkem zřetelně lámou obyvatelstvo na dvě linie sympatizantů. Těžko se totiž vyrovnávám s představou, že by lidé rezignovali na své právo aspoń částečně ovlivnit dění v Česku ku svému prospěchu.  

Nicméně se nechám překvapit.

PS. Jen dovětek. Stále si volebního práva vážím a účastńuji se, na rozdíl od těch předlistopadových, všech, které se mě týkají.