Tento princip mne však v listopadu 1989 rozhodně do politiky nevedl. Můj otec – vlastenecký pedagog, ctitel Masaryka, olympijský reprezentant demokratického Československa na berlínské olympiádě 1936 a také antikomunista (za což bychom se dnes v době Jiřího Paroubka rozhodně neměli stydět!) mne totiž vychoval zcela jinak…

Proto jsem byl jedním z mnoha u zrodu Občanské demokratické strany, protože jsem byl přesvědčen – a stále jsem! – že tato země potřebuje pro svoji renesanci po desetiletích komunistické totality konzervativní stranu, která zcela upřímně vyznává rodinu, vlastenectví, křesťanské ideály, ale stejným dílem má vedle volné hospodářské soutěže vytříbený smysl pro toleranci a svobodomyslnost, které je cizí Pandořina skříňka, ve které se ukrývají takové ohyzdnosti, jako jsou antisemitismus, třídní nenávist, populismus, homofobie či třeba rasismus i obyčejné lidské buranství, ze kterého plynou často všechny tyto nešvary.

Protože jsem si byl vědom, že milovníci Husákových pořádků, často velice vzdálení, i současné KSČM, se začínají nebezpečně probouzet,neváhal jsem se postavit i kolegovi, se kterým jsem mnoho let spolupracoval, ale který svým výroky, činy i vztahy vede, byť jistě zcela bezděčně, veřejnost k oživenému obdivu k volebnímu vítězství politické kultury, která nemá opravdu mnoho daleko k pachuti husákovské normalizace.

Politika je však asi opravdu tak trochu ruleta. Určitě v případě vrtkavých sympatií veřejnosti vůči politikům. Několik minut po mém prohlášení, které směřovalo k Mirkovi Topolánkovi ve snaze neškodit jemu, ale zastavit podvodné „prodavače deště“, kteří mezitím stihli přede mnou vystoupit v Lidovém domě s obdobnými požadavky, mi poslali vzkaz čtyři voliči ODS. Dva se mnou nesouhlasili a dva naopak ano. I v roce 1998 jsem byl přesvědčen, že tehdejší kritikou předsedy strany straně a občanům pomáhám. Ruleta sem, ruleta tam. Odvážím se toho i teď, ve chvíli, kdy slyším nekonečné názory Jiřího Paroubka na řízení celé planety, přestože vím, že to uškodí pouze zemi, kterou miloval můj táta a kterou mám stejnou mírou rád i já…

Přemysl Sobotka