V Evropě se stále nedaří již téměř 8 let od vypuknutí krize uspokojivě akcelerovat investiční aktivity, globální růstová výkonnost vadne a pro jeden z nejvýznamnějších jednorázových stimulantů obchodu a investic, pokrývajících v souhrnu nějakých 900 miliónů obyvatel, tedy pro završení obchodních a investičních dohod s USA a Kanadou a jejich přijetí taktéž nečeká na obou stranách Atlantiku právě otevřená náruč.

Rozhodnutí valonského parlamentu, které znemožnilo Belgii připojit se k ostatním zemím EU a tak jednomyslně uzavřít s Kanadou dohodu CETA, odložilo již připravený ceremoniál jejího podpisu na neurčito bez jakéhokoliv náznaku náhradního termínu. To nejenom předjímá budoucnost ještě podstatně významnější dohody TTIP, ale možná též perspektivu vývoje chystané podoby vystoupení Velké Británie z EU.


Řada států EU, zvláště těch ze západní hemisféry EU a z nich pak alespoň těch zodpovědnějších, prochází jakýmsi fundamentálním vnitřním auditem (patří k nim například Finsko, Rakousko či Nizozemsko, které v současnosti neprožívají právě nejpříznivější ekonomické období). Usilují o to, aby obnovily svoji nákladovou konkurenceschopnost, posílily udržitelnost veřejného sektoru a zásadním způsobem odstranily nepotřebné nánosy, bránící tomu, aby podnikatelské prostředí mohlo optimálně fungovat; všechny tři uvedené země, plus některé další usilují o masivní rozmach start-upových inkubátorů, což zvláště v podmínkách přetrvávající nejistoty ohledně tradičního bankovnictví může znamenat výrazně zesílený důraz na alternativní cesty finančního zprostředkování.

Do toho však přichází rostoucí a stále více pociťované riziko vzniku nových přeshraničních překážek, jež mohou vyústit až do podoby obchodních válek a rozdělení Evropy na fragmentovaná zájmová uskupení. Toto riziko vychází z opatření, spojených s volným pohybem pracovníků, jejich vysíláním a dalšími navazujícími kroky a aktivitami, zakuklenými v na první pohled ušlechtilými počinu typu Evropský pilíř sociálních práv.

V době krize se hovořilo o druhé dekádě 21. století jako o ztracené. S vracejícím se optimismem byl tento skeptický tón pozitivněji korigován. Teď, v průběhu její druhé poloviny můžeme hovořit o dekádě úklidu, odstraňujícího léta přehlížené a kypící se problémy. Dopadne-li úklid dobře a vytvoří-li příznivější podmínky pro příští prosperitu, lze se smířit s nynějším poněkud vláčnějším tempem rozvoje. V opačném případě však bude nutné přiznat barvu a nazvat věc pravým jménem: ztracená dekáda.