Vykazovaný růst v řádech desetin procenta je spíše výsledkem práce statistiků, a to po celé Evropě. Krize prostě trvá dál a nanejvýše se mění ve vleklou depresi. Uvědomíme-li si situaci, je šance na to, abychom udělali opatření k nápravě.
 
Především, protože je domácí poptávka utlumená, musí mít prioritu export. Českým podnikům chybí úvěrové zázemí, projekční zázemí i diplomatická podpora. Proto bychom měli dobudovat EGAP i Českou exportní banku tak, aby tyto instituce snesly srovnání se svými německými protějšky. Chtěli bychom prosadit také vznik Státní projekční agentury, která by pomáhala podnikům k účasti na mezinárodních výběrových řízeních. A konečně, myslíme si, že je třeba diversifikovat (rozrůznit) náš export, vracet se na trhy, kde jsme už kdysi byli a že to vše vyžaduje ekonomickou diplomacii, o které se spíše mluví, než aby se pro ni něco dělalo. Těžištěm exportů by měly být opět vývozy velkých hospodářských celků.
 
Stát potřebuje silnou hospodářskou, a zejména průmyslovou politiku. Osud průmyslu obráběcích a tvářecích strojů, který byl a je schopen vyvážet velkou část produkce do zahraničí, a přitom všechny vlády ignorovaly jeho potřeby, je varováním. Bez podpory státu v době krize musí ztrácet. Musíme mít promyšlené formování silného exportního jádra ekonomiky, jakkoliv bude rozrůzněné a diferencované. Musíme sázet na intelektualizaci práce a intelektualizaci spotřeby. Potřebujeme růst kilogramových cen a růst míry přidané hodnoty našich výrobků. To se neobejde bez velkorysé podpory vědy a výzkumu, bez investic do člověka a do kvality a kulturnosti pracovní síly.
 
Stát musí být něčím, co je na straně občanů. Rostoucí nerovnost a ubíjení lidské důstojnosti patřilo mezi skryté, ale významné příčiny krize. Tím spíše v české společnosti, v níž jsou hluboce zakořeněny demokratické a rovnostářské principy. Uvedu jen dva příklady. První se týká nárůstu exekucí v naší společnosti. V roce 2004 bylo 200 tisíc lidí pod tlakem exekuce, v roce 2012 už přes jeden milion. Za osm let pětinásobný nárůst! Nejde jen o škody morální a sociální, ale jsou tu i ekonomické faktory, snižující spotřebu a rozvracející trh. Navrhujeme zavést institut státních exekutorů podle německého modelu. Rychlá realizace tohoto opatření by přispěla k tomu, že by zmizely nejkřiklavější formy nespravedlnosti, na které je veřejnost citlivá. Současná exekuční legislativa i praxe se neosvědčily. Jde o to, posílit důvěru občanů ve stát, veřejnou spravedlnost.
               
Druhý příklad. Náklady na veřejnou správu v reálných číslech jsou dnes šestkrát vyšší než v roce 1989. A to jsme chtěli levný a výkonný stát! Toto břemeno dopadá na všechny. Osoby samostatně výdělečně činné tvoří velkou skupinu, která zahrnuje necelý milion lidí. Jsou vystaveni všemožné šikaně byrokracie. Na rozdíl od některých siláckých výroků v jiných stranách nám jde o to, aby se těmto lidem usnadnila jejich činnost a aby se významně snížila byrokratická zátěž podnikání.
               
S tím souvisí i naše představy o daních. Daňová soustava by měla zajistit tzv. fiskální spravedlnost (spravedlivé daně) a vyloučit daňovou diskriminaci, zajistit finanční pokrytí základních funkcí státu, umožnit pozitivní ovlivňování struktury ekonomiky a konečně musí obsahovat stimuly a motivaci pro efektivní využívání zdrojů. Myslíme si, že je možné vytvořit systém bonusů pro ty, kteří zdroje využívají produktivně, ať už tvorbou nových pracovních míst, zaměstnávaném fyzicky i sociálně handicapovaných, uváděním technicky progresivních výrobků na trh, stejně jako tím, že dosahují exportních úspěchů. Plánujeme opatření pro zvýšení celkové podnikové kultury.
               
Naše země není poražená. Má schopné a vynalézavé lidi. Těm musíme otevřít prostor pro jejich činnost. Nadcházející volby jsou proto velkou příležitostí vrátit si budoucnost.
               
Petr Braný