Celý příspěvek přináší několik zásadních otázek: Kde jsou hranice mezi osobními ambicemi a službou veřejnosti? A jak se politika mění v osobní hru plnou vlivu a protekcionismu?

Zahradilovým slovům nelze upřít cynismus, který se bohužel v české politice stává normou. Jeho úvaha, že Lipavský je prezidentovým „protégé“, naznačuje, že česká politická scéna je více o intrikách než o skutečné snaze zlepšit životy občanů. Myšlenka, že koalice Spolu nebude chtít pirátského ministra na své kandidátce a že volitelných míst bude po volbách nedostatek, ukazuje na politickou realitu, kde se nehraje o ideály, ale o moc a vliv.

Ještě více znepokojující je představa, že se kariéra ministra zahraničí může řešit protekčním místem u prezidenta. To vrhá stín na nezávislost české diplomacie a zpochybňuje, jak vážně jsou politické posty brány. Opravdu by měl být Lipavský hodnocen na základě toho, jak dobře „vychází“ s prezidentem, nebo na základě výsledků své práce v čele ministerstva?

Tento výrok bohužel není ojedinělý. Česká politická scéna je dlouhodobě zaplavena podobnými spekulacemi a hrami, které odvádějí pozornost od skutečných problémů země. Pokud bude i nadále převládat politika založená na osobních ambicích a protekcionismu, můžeme se jen těžko těšit na zlepšení. Voliči si zaslouží více než jen zákulisní dohody a politické čachry.